Náš příběh
Studio Velehrad Olomouc vzniklo jako samizdatové videostudio v roce 1985. V době totality byly ve studiu filmy tajně natáčeny a rozmnožovány. První z takto vzniklých dokumentů byl záznam setkání poutníku na Velehradě, kde v roce 1985 poprvé po dlouhé době zcela otevřeně zazněl protest proti stávající nomenklatuře. Kopie filmu se šířily na mnoha kazetách po celé republice. Velehrad zůstal nadále průvodcem našeho filmového studia přinejmenším svým jménem. Členy SVO spojuje láska k filmu. Mnozí mají bohaté profesionální zkušenosti. Některé projekty vznikají v koprodukci s Českou televizi. SVO natáčí dokumentární i hrané filmy.
Z historie studia
Vznik činnosti studia se datuje od roku 1985, kdy se na
Velehradě konala Pouť k výročí 1 100 let úmrtí sv. Metoděje. Členové studia
zaznamenali dění, které bylo prvním větším veřejným protestním vystoupením
věřícího lidu proti církevní politice komunistické totality. S použitím
diapozitivů a originálních zvukových záznamů vznikl videofilm VELEHRAD 1985,
který splnil úlohu svědectví, které se v mnoha kopiích rozletělo po celém
Československu. Samotný snímek dal název podzemní laické církevní iniciativě -
STUDIO VELEHRAD.
Kultovním snímkem totalitního období studia se stal meditativní celovečerní
dokument DEN PRO AGAPÉ, který přibližoval významnou osobnost i teologii p.
Josefa Zvěřiny. Netradiční forma zpracování a závažnost sdělení dokumentu
způsobili, že STUDIO VELEHRAD se dostalo do celorepublikového povědomí
kulturního prostředí i pracovníků státní bezpečnosti. Díky statečnosti lidí z
křesťanského disentu (jako P. ThDr. Oto Mádr a kardinál František Tomášek a
další) mohlo studio mít vlastní VHS techniku a zpracovávat další projekty.
Teologickým i uměleckým patronem a garantem Studia Velehrad se stal význačný
Český teolog a kunsthistorik P. ThDr. Josef Zvěřina, signatář Charty ´77.
V Olomouci je ustaveno ilegální křesťanské videostudio v jehož čele stály
bratři Vladimír a Jindřich Suchánkovi.
V roce 1989 natáčí studio první hraný film ZIMNÍ KRAJINA S PASTÍ NA PTÁKY
-herečka Marie Pištěková ztvárňuje Johanku z Arku, jako člověka na cestě víry.
V r. 1990 bylo Studio Velehrad včleněno zakládacím listem do pastorační
struktury Arcibiskupství olomouckého a dnem 1. září 1991 získává statut
kulturního zařízení církve se samostatnou právní subjektivitou. Studio dostává
poloprofesionální techniku S VHS a vstupuje s obrovským odhodláním do nového
období.
Studio začíná získávat první ocenění na domácích i mezinárodních festivalech.
Zůstává věrno svému statutu - nekomerční duchovní tvorby s vysokými uměleckými
a estetickými nároky a toto zaměření je hodnoceno i zástupci OCIC na mezinárodním
setkání v Praze r. 1992 takto: "Činnost Studia Velehrad je i v evropském
kontextu mimořádná výjimečná a ojedinělá."
Během nadcházejících let se rozrůstá členská základna, do studia přicházejí
noví filmoví nadšenci, většinou studenti z místní Univerzity Palackého. V roce
1995 začíná studio natáčet svůj první celovečerní černobílý film na klasický
kinematografický materiál pod názvem HRANICE STÍNU. Jedná se o odvážnou
adaptaci stejnojmenného románu spisovatele Jana Čepa. Snímek prošel
celorepublikovou distribucí kin a zaujal především na zahraničních festivalech.
Ve stejném roce je zahájeno natáčení významné osobnosti české zahraniční
teologie a filosofie p. Tomáše Špidlíka. Z celého projektu průběžně vznikalo
několik dokumentů a přednáškových cyklů.
Na podzim roku 1997 se celé studio stěhuje do nově vzniklého CENTRA ALETTI v
Olomouci. Zde vedle vlastní filmové tvorby realizuje celou řadu uměleckých
přednášek, mezinárodních sympozií a vydávání bulettinu.
Generační obměna vedení studia s sebou nese i jasnější vymezení strategie
činnosti tj. úsilí spoluvytvářet duchovní film. Rozšiřuje se tématické zaměření
nově vznikajících filmů. V tvorbě studia se začínají objevovat snímky s
sociální a etickou problematikou. Například snímek TAKY JSEM SE TADY NARODIL
byl odkoupen Ministerstvem školství jako materiál, který bude využit pro
přiblížení mentality romské komunity.
Dlouhodobě SVO spolupracuje jak s ČT, tak ostatními televizemi. Přicházejí noví filmaři, absolventi filmových škol, kteří mají zájem o práci v
kinematografii s duchovním rozměrem, protože v takové činnosti spatřují
smysl.
Zájem publika i grantových subjektů a vzrůstající členská základna ubezpečuje
celé studio, že nastoupená cesta slušnosti a poctivosti je možná i v oblasti
filmu a videa.
FILMOGRAFIE
1. VELEHRAD ´85 (1985)
2. DEN PRO AGAPÉ (1987)
3. SETKÁNÍ (1988)
4. BISKUPSKÉ SVĚCENÍ V OLOMOUCKÉ KATEDRÁLE (1989)
5. PÍSEŇ O VELIKÉ POUTI (1989)
6. ČESKÁ MŠE Z ANDĚLSKÉ HORY (1990)
7. VELEHRAD ´90 (1990)
8. MANŽELSKÁ SETKÁNÍ ´91 (1991)
9. ZIMNÍ KRAJINA S PASTÍ NA PTÁKY (1989-1991)
10. POUŤ PŘED VZKŘÍŠENÍM (1991)
11. CHVALOZPĚV KVĚTŮ (1991)
12. ARCHIDIOECESIS OLOMUCENSIS (1992)
13. INTRONIZACE 14. OLOMOUCKÉHO ARCIBISKUPA (1992)
14. KRUTÉ MILOSTI (1992)
15. OBRAZY NA TÉMA VYZNÁNÍ (Julius Varga) (1993)
16. ČAS MILOSTI (1993)
17. CESTA K SRDCI (1993)
18. CONCERTO GROSSO (1994)
19. SVÁTOST MANŽELSTVÍ (1994)
20. V TICHU PRAVDY (1995)
21. HRANICE STÍNU (1996)
22. T. ŠPIDLÍK - DOKUMENTY (1997)
23. P. JOSEF OLEJNÍK (1998)
24. FRAGMENTY Z JEDNOHO DOMU (1999)
25. TAKY JSEM SE TADY NARODIL (1999)
26. KOSTEL SVĚTLA (2000)
27. HUMANITÁRNÍ POMOC (2000)
28. T. ŠPIDLÍK - PŘEDNÁŠKY (2000)
29. ARCIBISKUP JAN GRAUBNER V KOSOVU (2001)
30. CESTY (2001)
31. T. ŠPIDLÍK - PŘEDNÁŠKY V ŘÍMĚ (2002)
32. SEN A RADOST - BAZILIKA NA SVATÉM KOPEČKU
33. Restaurování arcibiskupského kočáru
34. Restaurování gotického obrazu Panny Marie Zašovské
35. Bloudím - hraný povídkový film, který nás zavede do duše města (2010)
36. Jiřina PREKOPOVÁ - Jsem tu pro lásku - dokumentární film o životě a díle mezinárodné uznávané psycholožky (2010)
37. MODLITBA, MLČENÍ, POKÁNÍ - hraný dokument o mučednickém
životě arcibiskupa Matochy (2011)
38. MEDAILONY VÝTVARNÍKŮ PRO SEFO - řada dokumentárních filmů o umělcích Střední Evropy, kterých osud poznamenala socialistická éra (2012 - 2015)
39. S NIKÝM BYCH NEMĚNILA - meditace s texty Aničky Zelíkové (2017)
40. KVĚTNÁ ZAHRADA RUKAMA ZAHRADNÍKŮ - dokumetární film o nejstarší dochované barokní zahradě a o lidech, kteří s ní spojili nejen své profesní životy. (2017)